Historie Kvítkova Dvora
Kvítkův Dvůr se nachází západně od krumlovského zámku na východním svahu kopce Liščího doupěte, u staré poutní cesty do Kájova. Vznikl zřejmě jako sídlo leníka krumlovských pánů někdy ve 13. - 14. století. Roku 1423 při husitském obléhání města měl být vypálen. Současná podoba areálu Kvítkova Dvora pochází z velké barokní přestavby provedené po roce 1750 a z následné menší přestavby z posledního desetiletí devatenáctého století.
Kvítkův Dvůr byl dle nejstarších písemných záznamů z první poloviny 14. století nazýván podle svého majitele Pidikův Dvůr, dalším vlastníkem byl Kvietik. Později se stal panským dvorem. Po roce 1500 byl u Českého Krumlova ze strany severní postaven další panský statek nazvaný Nový Dvůr, od té doby až do poloviny osmnáctého století byl Kvítkův Dvůr nazýván "Starý Dvůr". Když se roku 1750 stala majitelkou dvora Marie Terezie ze Schwarzenbergu, rozená z Lichtensteinu, byly jeho čelní budovy přestavěny do podoby dvoukřídlého zámečku, a při té příležitosti dvůr znovu změnil jméno, a to na Favorittenhoff, a stal se jedním z míst odpočinku a aristokratické zábavy.
Ke jménu druhého vlastníka dvora se název statku vrátil až ve třicátých letech dvacátého století, kdy se zde znovu ujal název Kvítkův Dvůr.
Kvítkův Dvůr byl od poloviny osmnáctého století až do roku 1926 součástí rozsáhlého zámeckého areálu v Českém Krumlově. Postupným řazením jednotlivých elementů (zámek Český Krumlov - zámecký park - Kvítkův Dvůr) vznikl urbanistický soubor jasného hierarchického a provozního uspořádání a jednotného architektonického pojetí. Historicky vzniklá krajinná situace a mimořádně působivé propojení českokrumlovské zámecké rezidence s krajinou je významným příkladem barokního urbanismu. Skupina panských staveb: zámek Český Krumlov - jeho zámecký park s letohrádkem Bellarie - a Kvítkův Dvůr s rozlehlými zahradami spojenými se zámeckým parkem alejí památných stromů splňuje definici topograficky vymezitelné jednotky sestávající z budov přestavěných v jednotném stylu vídeňského rokoka za vlády Josefa Adama knížete ze Schwarzenbergu, při které byl Kvítkův Dvůr přestavěn na rustikální aristoktaické sídlo (tehdy módně připojované k zámkům jako tak zvaný "okrasný dvůr"). V době největšího rozkvětu krumlovského panství v druhé polovině 18. století končila cesta od zámeckého parku lemovaná alejí a zahradami Kvítkova Dvora u věže s dlátkovou střechou, která stála mezi obytnými křídly Kvítkova Dvora. Ve věži byl vjezd do dvora překryt širokou klenbou {první patro věže sloužilo průchodu mezi obytnými prostorami v patrech zámeckých křídel dvora}). Tato věž byla odstraněna před rokem 1780
Sjednocující uměleckou výzdobu nástěnnými a nástropními malbami provedl Jakub František Prokyš:
- v severním obytném křídle Kvítkova Dvora,
- v letohrádku Bellarie a v hudebním pavilonu v zámeckého parku,
- v čínském kabinetu v zámku Český Krumlov,
- v chodbě spojující zámek se zámeckou zahradou v plášťovém mostě (výmalba této chodby Prokyšem byla později přemalována).
Sál Kvítkova Dvora pojal Prokyš jako iluzivní architekturu s průhledy do venkovského prostředí a romantické krajiny.
O výjimečnosti maleb na Kvítkově dvoře svědčí skutečnost, že výmalba sálu byla detailně naplánována již před stavbou sálu, což dokládají tyto skutečnosti:
- strop sálu Kvítkova Dvora je účelově prohnutý v místech rozhraní namalovaných stavebních prvků,
- zdi jsou vyklenuty v místě lunet a v místě umístění zrcadla
- výška čtyř dveří v sále postupně klesá od hlavního vchodu.
Tyto stavební zvláštnosti zcela mizí v dokonale promyšlených obrazech a navozují iluzi, při které sál působí dojem, že je větší než ve skutečnosti. Malby v sále Kvítkova Dvora jsou vrcholným dílem Františka Jakuba Prokyše a patří mezí nejlepší nástěnné rokokové malby v Čechách.
Zahrady situované po obou stranách osy spojující zámecký park s budovami Kvítkova Dvora jsou důležitou součástí kompozičního řešení rustikálního aristokratického sídla. Ve vstupní části areálu vytvářejí pohledově otevřenou podnož jádra dvora jako pohledové dominanty zasazené v kompozičně mimořádně působivém bodu - v závěru údolí zarámovaného v pozadí souvislým hřebenem tvořeným okolními výšinami.Shora popsaný urbanistický soubor byl od druhé poloviny 18. století doplňován (rozšiřován) o síť alejí ovocných stromů vysazovaných podél hospodářských cest a terénních vln - horizontálních teras, jež byly udržovány až do roku 1948 (jak dokládají fotografie z první poloviny dvacátého století).